Návrat Tyrese Haliburtona přináší Indianě naději i velká očekávání

Tyrese Haliburton se 7. října vrátil k zápasům NBA. V předsezónním utkání Indiana Pacers proti Minnesotě Timberwolves v Ames v Iowě, kde hrál vysokou školu, odehrál 16 minut, zaznamenal 7 bodů a 6 asistencí a Pacers vyhráli 123:112. Byl to jeho první zápas od protržení pravé Achillovy šlachy v 7. zápase finále 2025.

Pro dvojnásobného účastníka All-Star zápasu to bylo dlouho očekávané vystoupení. Čtyřicet dní po zranění, které ho vyřadilo, jeho manželka Jade přijela s ním do Iowy. Studenti v Ames stáli ve frontě už den před zápasem, aby získali žluté tričko s jeho tváří a nápisem „Cyclone Hali“. Haliburton tak po šesti letech hrál znovu v aréně, kde kdysi studoval.

Haliburton se do hry vrátil s 4:27 zbývajícími v první čtvrtině. „Byl jsem strašně unavený,“ řekl po zápase s úsměvem. „Ale i přesto jsem si pořád říkal: ‚Hele, zase hraju.‘“

Na prvním útoku Pacers hodil nedívajíc se Andrew Nembhardovi pas, který skončil mimo hřiště. Při dalším útoku ale proběhl kontraútok 2 na 1 s Pascalem Siakamem a Haliburton ho zakončil křížením a střelou z pětnácti stop. Byl to jeho první koš po více než roce.

Adrenalin ho pak nesl celých 16 minut. „Mám svá vlastní očekávání,“ řekl Haliburton. „Ale naším cílem je vyhrát titul. To se nikdy nezměnilo.“

Návrat s velkými očekáváními

Úspěch Pacers a jejich cesta zpět mezi přední týmy závisí právě na tom, jak se Haliburton vrátí. Naposledy, když byl zdravý, předvedl jeden z nejlepších koncovkových playoff v historii NBA. V každém z ​​čtyř kol ročníku 2025 rozhodl zápas koši, které srovnaly skóre nebo ho otočily. Pacers přitom v první čtvrtině 7. zápasu v Oklahoma City vedli, než se Haliburton zranil a Thunder pokračovali k historickému úspěchu.

Zatímco Haliburton ležel na operačním stole a pak se rehabilitoval, Pacers v sezoně 2025/26 vyhráli jen 19 zápasů. Podle Basketball Power Index se nyní počítá s tím, že tým získá pouhých 42 výher a v Eastern Conference skončí až desátý. Pacers přitom v letech 2024 i 2025 hráli finále konference. Jsou také posledním týmem, který porazil úřadujícího šampiona New York Knicks v playoff.

„Nechci se tím příliš zabývat,“ řekl Haliburton. „Celý tým to zná. Všichni jsme to už v nějaké podobě zažili.“

Generální manažer Pacers Chad Buchanan připomněl, že návrat k úspěchu není jistý. „Znovu najít tu magii není zaručené,“ řekl. „Ale naši hlavní hráči si věří. Mají pocit, že je lidé už odepsali. A přesně to se stalo i v těch dvou letech, kdy jsme dělali úspěšné běhy. Lidé nás prostě odložili stranou. A právě to je pro ně palivo.“

Barvy na dresu a dětské ​​oddělení

Haliburton se dlouho nedíval na návrh dresu. Oranžová nula uprostřed dresu byla v barvě lemování a střed dresu byl částečně modrý. „Kdo to nakreslil?“ zeptal se se smíchem. „Oranžová a modrá na dresu Pacers?“

„Barvy Knicks,“ řekla s ​​významným úsměvem jeho manželka Jade.

Před začátkem tréninkového kempu navštívil Haliburton s rodinou děti v dětské nemocnici Peyton Manning v Indianapolis. Působil jako mluvčí Indiana Donor Network, která upozorňuje na dárcovství orgánů. Pět dětí, které tam byly, dostalo ledvinový štěp.

U stolu se Haliburton a děti, z nichž některé byly ještě šestileté, pustily do vybarvování. Rozhořela se živá debata o nejoblíbenější barvě. „Červená!“ volal jeden. „Modrá!“ křičel další. „Žlutá!“ Někdo navrhl duhu a začala se hádka, zda lze všechny barvy považovat za jednu. Ten chlapec trval na tom, že ano. Haliburton pak naznačil, že je takovou jedinou otázkou šach-mat: „Ale je tu duhová fixa?“ Když řekl, že jeho oblíbená barva je šedá, děti se zhrozily. „To jste ještě neslyšeli, co?“ řekl s úsměvem.

Většinu uplynulého roku strávil v Indianapolis tím, že se věnoval podobným projektům. Pomohl Pacers oživit charitativní softbalový zápas, do kterého se zapojili hráči Indianapolis Colts a Indiana Fever. Fanoušci zaplnili Victory Field, triple-A baseballový stadion s 12 000 místy v centru města.

Haliburton má k Středozápadu silný vztah. Narodil se ve Wisconsinu a v Ames potkal svou ženu a později jí tam i požádal o ruku. Od doby, kdy byl v roce 2022 vyměněn do Indiany, se jeho vazba k regionu ještě prohloubila. Proto do komunity tolik investuje.

„Teď se na život dívám jinak,“ řekl Haliburton. „Jsem vděčný, že zase hraju basketbal a mohu dělat všechny ty věci v komunitě, protože když se něco takového stane, je to, jako by vám celý život proběhl před očima.“

Těžká cesta zpět

Na první dovolené několik měsíců po operaci sotva zvládal sejít po schodech v pronajatém domě a při odjezdu potřeboval pomoc. Chirurg ho varoval, ale realita na něj dopadla naplno. Plakal ve sprše.

„Být z vrcholu světa a během okamžiku být na úplně opačném konci, s tím se musí člověk smířit,“ řekl Haliburton.

„Zní to zvláštně, protože je to basketbalové zranění, a bez ohledu na to… existuje časový limit. Víte, že za určitou dobu budete zase v pořádku. Máme nejlepší lékaře na světě, nejlepší fyzioterapeuty a všechno ostatní. Víte, že budete zase dobře, ale je to děsivé.“

Většinu rehabilitace strávil v Indianapolis a na lavičce sledoval zápasy doma i venku, zatímco sezona klesala. Uprostřed léčby se navíc potýkal se silným herpes zoster, tedy pásovým oparem. Kvůli těžké medikaci přibral 30 liber a trpěl silným otokem obličeje. Nemoc je vysoce nakažlivá, takže se musel držet dál od spoluhráčů na střídačce. Byla to další rána v dlouhé sezoně.

„V lize, zvlášť když je takový hráč zraněný, to znamená, že na další rok někteří lidé jdou svou vlastní cestou: ‚Hele, musím dělat to, co je dobré pro mě,‘“ řekl Buchanan. „Ty ale nejsi takový. Ty přemýšlíš o tom, co tým potřebuje od tebe, a ne o tom, co potřebuješ ty pro tým.“

Během osamělé rehabilitace si občas pustil svá stará videa s nejlepšími momenty. „Jen abych něco cítil,“ řekl. „Kdysi jsem to dokázal. Chybí mi ten pocit.“

Jednou se dokonce znovu podíval na finále 2025. Jeho pozornost přitom zůstala u 4. zápasu. Pacers vedli 2:1, ale Thunder v druhém poločase dohnali deficit dvouciferného rozdílu a Shai Gilgeous-Alexander skóroval 15 ze svých 35 bodů v posledních 4:38 minutách.

„Čtvrtý zápas mi zůstane navždy v hlavě,“ řekl Haliburton. „Kdybyste ho tehdy vyhráli, celá série by se otočila.“

Tahle myšlenka se mu vracela, když sledoval, jak jeho tým prožívá nejhorší sezonu v historii franšízy. Většina debat o problémech Pacers se přitom točila kolem něj, jeho zranění, rehabilitace a návratu.

„Každý má pocit, že léto je opravdu dlouhé,“ řekl Haliburton. „No, já to mám dvakrát, možná třikrát déle než všichni ostatní.“

Nechtějí zapomenout

Haliburton nechce, aby Pacers zapomněli na minulou sezonu. Indiana měla nejméně výher v historii franšízy. Tým byl brzy zdecimován zraněními a od druhé poloviny sezony se snažil zajistit lepší pozici pro draft. Na konci sezony už tým připomínal jen stín mužstva, které hrálo finále.

„Můžete to brát jako neúctu k našim předsezónním predikcím, ale zároveň musíte chápat, že jsme si to způsobili sami tím, jak jsme hráli loni,“ řekl Haliburton. „Byly tu standardy, které jsme nesplnili a ke kterým se musíme vrátit. A není žádným tajemstvím, že loni došlo k výraznému poklesu.“

Tréninkový kemp se proto zaměřuje na obnovení těchto návyků. V předvečer prvního tréninku se tým sešel u Buchanana doma na jeho vlastním palubovce. Je to tradice, která se opakuje už čtvrtý rok, a Pacers při ní vyjasňují své priority před sezonou.

Trenér Rick Carlisle si posteskl, jak dlouhé léto bylo. Od posledního zápasu v dubnu uplynulo pět a půl měsíce a ještě déle je to od zápasu, v němž se hrálo o něco důležitého.

Na schůzce se nejčastěji opakovalo slovo „znovuzískání“.

Carlisle uznal, jak důležité je mít Haliburtona zpět, ale varoval před tím, aby se na něj díval jako na spasitele. „Jsme tým, který je hodně závislý jeden na druhém,“ řekl Carlisle před zápasem v Ames. „Když jsme měli opravdu skvělé dva roky, byli jsme výjimeční právě díky naší souhře, našemu ekosystému a vzájemné závislosti.

Vždycky budeme lepší jako součet všech částí.“

Většina jádra týmu zůstala stejná: Haliburton, Siakam, Nembhard a Aaron Nesmith. Místo odešlého Myles Turnera však do týmu přišel Ivica Zubac v obchodu na termínu, který Indianě stál páté místo draftu. Zdroje z týmu tvrdí, že Pacers jsou přesvědčeni, že tento obchod znovu otevře jejich šanci na titul. Zároveň uznávají, že Zubac hraje blíž ke koši a přinese jiné přednosti než Turner, který roztahoval obranu střelbou za tři body.

„Máme skvělého trenéra, který si s věcmi poradí,“ řekl Buchanan. „To je jeho silná stránka. Když to nebude jít dobře a nebudeme hrát dobře, nebo když [Zubac] nezapadne, on se přizpůsobí.“

Sehrání se se Zubacem může chvíli trvat. Stejně tak jeho souhra s Haliburtonem. Na začátku předsezóny měli problémy s časováním v pick-and-rollu, protože Haliburton často zahnul za roh dřív, než mohl jeho nový center vyběhnout.

„Je tak dychtivý něco dokázat lidem. Nesnáší, když mu lidé říkají, že bude muset být trpělivý. Vůbec to nesnáší,“ řekl Buchanan. „Říká si: ‚Byl jsem pryč šestnáct sakra měsíců. Jsem připraven hrát.‘ Je samozřejmě velmi sebevědomý, ale myslím, že u něj bude ještě potřeba určitý návrat do rytmu, aby si opět sedl do hry.“

Nový začátek a nový pocit normality

Haliburton se občas pohyboval jako dřív, ale při prvním zápase se ukázaly i jeho bolesti z růstu. Přirovnal se k nováčkovi, který hraje příliš rychle a musí zpomalit, aby útok našel svůj rytmus. Během zápasu si pohmoždil pravý kotník a vynechal další předsezónní utkání. Magnetická rezonance ale potvrdila, že Achillova šlacha nebyla poškozena.

„Těšil jsem se, že na hřišti budu, byl jsem nadšený, ale musím trochu zpomalit,“ řekl. „Na mé straně i na straně týmu je ještě spousta práce. Jsem ale rád, že jsem zpátky na palubovce.“

Několik momentů v tělocvičně mu dodalo sebevědomí. Jednoho odpoledne v létě, třináct měsíců po operaci, udělal jeden dribling a hodil míč směrem ke koši. Když za ním běžel, odrazil se míč kousek od koše v tréninkovém centru Pacers a jeho výška skoku ho skoro vynesla výš, než byl za posledních několik let. Ve vzduchu přehodil míč mezi nohama a zasmečoval pravou rukou, zatímco členové realizačního týmu Pacers zakřičeli.

Nejhlasitěji ale křičel Haliburton, který tím uvolnil více než rok nahromaděného napětí. Měl sázku s Erikem Huddlestonem, koučem kondice Indiany, že pokud dunk dá, může vynechat posilování po tréninku.

Takový smeč Haliburton pravidelně nedával od doby, kdy byl dvacetiletým nováčkem.

Později dunk zveřejnil na svých sociálních sítích a poselství pro zbytek ligy bylo jasné.

Stylový návrat ukázal ještě tichý moment o měsíc později, který vyslal ještě silnější signál. Před začátkem sezony hráli Pacers minicamp v Los Angeles.

Během jednoho ze scrimmagů Haliburton upadl na palubovku. Před několika měsíci by všichni v hale ztichli a čekali, až se zvedne, podobně jako se to stalo v oklahomském zápase.

Tentokrát se nic nestalo. Vstal a hra pokračovala.

„To,“ řekl, „mi zase dává pocit normality.“